Kancelářská krysa se učí surfovat - den třetí a čtvrtý

Pátek je náš třetí den na Lanzarote a druhý den, kdy se učíme surfovat. Po snídani tím pádem přichází na řadu má "nejoblíbenější" část dne (a to v hodně velkých uvozovkách), neboli "pojďme pane, narveme se do neoprénu". Přidávají se k nám čtyři chlapi, a to otec od rodiny Tomáš a jeho tři synové. Ivka si při oblékání neoprénu smete z vlasů švába a má z toho málem hysterák. Ani se jí nedivím. Nejmladší ze tří bráchů (osmiletý Honzík) to komentuje hláškou: "To je ale megahustej šváb!" - ale mám pocit, že to Ivku moc neuklidnilo.

Jinak celkově nás všechny vlastně moc neuklidňuje, že je tu furt nějak hnusný počasí.. Na to že tu nemá touhle dobou vůbec pršet, tak prší denně a slunce jsme tu ještě neviděli. Ani místní to moc nechápou :) Po lekci jsme všichni vyhládlí - aby taky ne, když kromě snídaně v 9 a něčeho malýho na pláži se k jídlu dostaneme kolem třetí odpo. Většinou se jdeme najíst do pizzerky kousek od bungalovu. A jako bonus kromě jídla tam mají... chvíle napětí... no přece wifi! Takže po usednutí ke stolu začíná pokaždé wifi party. Asi jsme už všichni neskutečně postižení moderními technologiemi, ale co se dá dělat. Svět (maminky, tatínkové, kámoši a další neidentifikovatelné bytosti) chce být informován o tom, jak se nám tady uprostřed Marsu daří.

Dneska je sobota. Všechno je úžasný až na to, že mě bolí v krku. Takže se asi půl hodiny po probuzení rozhodnu, že na surfování pro jistotu kašlu, a jdu si dát k snídani tantum verde. Místo surfu se dneska budu flákat s Marťou. Ostatní necháme jejich osudu a taky instruktorům a vydáváme se na ranní kávu do Famary. U té je celkem tak nějak jedno, kde si jí člověk dá, ale hamburgery a další jídlo je nejlepší v místní hamburgerseríi. Hambáče normálně nejím, ale tady jsem změnila názor - hamburgery famózní a obsluha milá. Jo a grilovanýho mečouna tu maj taky super, a dezerty taky.. no prostě sem vážně zajděte 🙂

Odpo se vydáváme na výlet - Lenka nás bere do národního parku Timanfaya. Je nám řečeno, že projedeme parkem na palubě autobusu a můžeme z něj fotit. No.. jak se říká.. kdybych to byl věděl, tak bysem sem nelez, a to z následujících důvodů: 1. cesta, po které se jede, je klikatá = Kačenka bude nejspíš blinkat; 2. z každé strany autobusu zbývají asi 3 cm k tomu, aby se autobus zřítil ze skály/srázu = Kačenka bude nejspíš blinkat; 3. hraje k tomu ultimátní hudba = no dobře, to jediný je fakt cool. Každopádně nejsem sama, komu je z toho blbě. Ale výhled na sopky je famózní, to se musí nechat. V parku se dá zahlídnout ještě pár zajímavých věcí - třeba pečení masa nad lávovým grilem (díra v zemi).